Archív

Archív pro

Letní tábor Čachnov

Z důvodu velmi rychlého připojení, se zprávy z dění v táboře nepodařilo předat včas. Jelikož děti jsou jistě tajemné jako hrad v Karpatech a z jejich vyprávění nebudete moc moudří, ještě přidám dopsané poznatky ze zbylých dnů.

A je pátek – poslední velký den tábora. Probouzíme se na divokém západě, všude je cítit střelný prach a kobyla za stájí nedočkavě odfrkuje. Proměňujeme se v lupiče, šerify a zlatokopy.  Každý za sebe  jde bojovat za zlatokopa Toma, kterého unesli banditi, na konci cesty je sice také každý přepaden, ale přesnost mušky umožňuje osvobodit sebe i Toma. Hrajeme hru městečko palermo a děti se stávají Zombíky (pozn, redakce – vedoucí tuto hru nehrají, aby bylo možné rozeznat, kdo Zombíka představuje ve hře a kdo jím vlastně po týdnu tady přímo je!).  Odpoledne přijíždí do vesnice Tom, aby všechny informoval o možnosti rychlého zbohatnutí na zlatě. Na toto děti slyší, protože peněžní rezervy od maminek byly zcela vyčerpány. V lese se dá najít velké množství zlata, které však lehce lze ztratit po cestě do banky za paní bankéřkou Pavlínkou. Je vidět promyšlená taktika a souhra převaděčů a banditů. Kdepak korupce je dneska  všude! Děti jsou šikovní a svým sběrem čistí les od tohoto zlatého plevele natolik, že bankéř musí předělat ceny do večerního obchodu.  I vedoucí se s touto hrou zžili dokonale – je krásné pozorovat, jak lehce lze uniknout do jiného světa! Nudle s mákem nám dávají sílu do nákupu. Na závěrečném nástupu se hodnotí děti za celý týden a přistupujeme k nákupům. Otázka v obchodě jedné nákupčí, jestli si myslíme, že udělá mamce radost, když si koupí ponožky, je úsměvná.  Děti myslí na rodiče a nákupy žabek pro maminky a tužek pro tatínky nám dělá radost, protože vidíme, že děti netouží jen po sladkém! Poslední den se ani nemusí číst pohádky, všichni usínají již jen s pouhou větou dobrou noc. A je konec, zítra již nečekejte na řádky, ale na svoje ratolesti. Těšíme se zase za rok!

Ve čtvrtek se rozezněla reprákem znělka ze soutěže Pevnost Boyard. Někteří v tom sice slyšeli Saxánu, jiní písničku  z večerníčku, avšak nástup všechny utvrdil v tom, že dnes tu půjde o indície. Na nástup přišel i Otec Fura,  v dětských očích to byl sice jasně Bůh, ale o to více poslouchaly.  První úkol vyhnal soutěžící do lesa za značkami a hledáním tajenky. Zatímco někteří končili po hodině, jiní potřebovali dvojnásobný čas na výlety do lesa. Po vydatném obědě v podobě špaget a knedlíčkové polévky jsme se vydali konečně na výpravu za utracením předaných peněz. Jedinná možná varianta jak utratit tolik lehce získaných pěněz, byla návštěva místního „velkoobchodu“.  Chuť po  sladkém  a nanucích byla tak silná,  že děti šlapaly pešky jak nikdy předtím. Paní „šéfová“ obchodu se nad naší návštěvou zaradovala natolik, že zlevnila nanuky o korunu.  O to více pak zbývalo dětem peněz a koloběh nakupování neznal koncí. A děti kupovaly a kupovaly a kdyby paní nedošly všechny zásoby, asi by kupovaly ještě teď. Na odpolední program se děti opět vydaly do lesa, tentokráte po dvojicích aby po vzoru branného závodu. Plnily úkoly na stanovištích, kde opět získávaly indície. Pro většinu nebylo tak těžké získat indícii, jako samotné přemýšlení co indície znamená. Dětí se nad slovem korouhev,  souřadnice a smysly sice zarazily, ale nakonec většina přišla na výsledné heslo. Nu zkuste si i vy,  jestli vymyslíte co by to mohlo být, a protože jste starší dám vám jen pár indícií: smysly, korouhev, souřadnice, světová strana, buzola…..výsledek zjistíte u dětí. Pro Vás od nás zatím vše! Vaši táborníci 8-)

Čtvrtý den reportáže nebylo možné napsat, protože jsem se již ráno ocitnuli na pustém ostrově. Na nové osadníky se na nástup přišel podívat sám pan Robinzon, a protože jsme byli na pustém ostrově úkol byl jasný. Do oběda jsme museli sehnat ingradience v lese a uvařit si oběd. Sirky a dřevo bylo nejtěžší získat, protože jsme museli znát značky a uzle, kdo neznal, nevařil. Úkol nebyl jednoduchý a zatímco někteří již  hledali ingradience k dochucení, daší ještě neměli ani zažehnutý oheň. Naštěstí pan kuchař na nic nečekal, ulovil něco dobrého a udělal nám svíčkovou. A jak řekla jedna účastnice zájezdu: nic se neděje, nevadí že nám to nejde, dáme si k obědu první jídlo a pak až druhé a tak se také stalo. Když už konečně všichni měli uvařeno, natáhli jsme se na pláži a odpočívali po vysilujícím vaření. Po odpoledním klidu jsme opět bojovali o jídlo, vodu a dřevo, abychom mohli stavět chýše a přečkali přicházející bouře. Večer zaplál oheň u kterého někteří žvýkali pizzu a jiní rajčatový koláč, samozřejmě podle toho co kdo jí :-) ….O těžkosti dnešních úkolů nebyl pochyb. Vedoucí se mohli zaradovat z poznatku, že i děti lze utahat. A jak řekl jeden vedoucí, žívý nás nedostanou! Život na pustém ostrově plyne jako  voda a tak i nám rychle utekl. Zítra zase někde jinde. Vaši táborníci

P7281000  P7281002  OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Již máme úterý, probouzíme se s hudbou „Jedeme do Afriky“. To nám napovídá o co tu dnes půjde. Dnes budeme cestovat a ne málo. Po snídani kde se vzal tu se vzal, jako by z nebe spadnul Emil Holub. Jsme v roce 1887 a vyrážíme s Emilem na cestu do Poličky.  Cesta se komplikuje již od samého začátku. Počáteční déšť nás provází až na nádraží, cestu však nevzdáváme. Ani 7 vysokoškolských diplomů nám nestačilo na jízdní řád ČD. Náš vlak jezdí jen v sobotu a v neděli, tuto informaci podává až paní výpravčí, která je překvapena z tolika účastníků zájezdu.  Logistický přesun se podařilo zvládnout a cesta pokračovala již bez problému. Nejdříve jsme ukázali Emilovi hasičskou stanici, obhlídku města a poté pokračovali do kreativní dílny. Celý den nám neskutečně rychle utekl. V táboře na nás čekala luxusní gulášovka s vdolky.  Večer jsme se pověnovali tréninku nahrávek na přehazovanou a rozdali jsme si dopisy, jejichž četnost přibývá. V rámci úklidové akce jsme předělali bordeláře na čistotné táborníky. Také vznikají vnitřní řády bytových jednotek (viz. fotografická ukázka jednoho nejmenovaného táborníka). Tak dnes od nás vše. Vaši táborníci….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V  pondělí ráno jsem se probudili do detektivního pátrání. Vedoucí nám oznámili, že někdo ukradl krabici se sladkým. Po pachateli jsme pátrali s pomocí detektiva Štiky. Během dopoledne jsme řešili detektivní úkoly, až jsme objevili, že lupičem je Štěpa.  Štěpa vše na nástupu napravila a navrátila bednu se vším. Po rajské hrály mladší děti míčové hry a starší běhali braňák. V rámci pátracího dne se na nás přijel podívat pan policista Tomáš a záchranář Vojta. Někteří okusili na vlastní kůži jaké to je mít na sobě pouta. Již nám došli dva pohledy pro Vítka, Kačku a Aničku. Zítra se přesouváme do roku 1887 a s Emilem Holubem putujeme do Poličky.  Vaši táborníci.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hned první den tábora se podařilo dětem sestrojit stroj času. Po večerním táboráku zaplála nad táborem vlajka a byl postaven skákací hrad. Přečkali jsme noc bez úhony,noční vítr sice přidělal občas někomu vrásky na čele, ale všichni nakonec spali jako špalci. Ráno jsme se již vyskytli díky stroji času v indiáncké osadě. Vinnetou a Ribana dovedla děti na planinu k boji s bizony.  Dnes večer napíšeme pohledy, tak očekávejte zprávy od Vašich malých táborníků ve středu. Výrazně se nám ochladilo – děti vytáhly železné zásoby teplého oblečení. Dnes k obědu bude sekaná s bramborem, čočková polévka a k večeři dukátové buchtičky. Zdravíme domů!