Domů > Mladí hasiči > Horolezci, horolezkyně, horolezčata….

Horolezci, horolezkyně, horolezčata….

07.03.2016

Tato píseň by se přesně hodila k výletu mladých hasičů. Celkem 17tnác mladých hasičů vyměnilo nedělní oběd za toustový chleba, odpolední pohádku za pocení v tělocvičně a nedělní pohodu za výšlap po Pardubicích, ale myslím, že vše stálo za to. Ale pěkně od začátku: první březnovou neděli, jsme se vydali žlutým ďáblem směrem na Pardubice. První stresy nastaly při  couvání směrem z Rosic, kdy někteří propadli panice v domění, že jsme zapomněli vystoupit. Naštěstí vedení zachovalo klid a tak nás přivítalo pardubické nádraží v plné parádě. Cesta na bolder byla opepřena větami: „kdy už tam budeme“, mě už bolí nožičky, tam v životě nedojdu, to bude můj konec, asi umřu….s příslibem stříkající brány se některé děti rozutekly po Karlovině, jako kdyby běžely závod na 60m. Dav se nechal strhnout. Naše první výhra! Dorazili jsme do cíle u Chrudimky.

IMG_20160306_134045

nejmenší lezci, se toho nebáli :-)

Zde nás čekali instruktoři Míša a Lukáš. První chaos se skříňkami, zamčenými botami, pítím, zapomenutými ponožky jsme odbourali po 15ti minutách. A tak hurá do výšin, nejdříve schody, rocvička, půlení a pak již jen zábava a lezení. Na dvě hodiny se z nás stali opice, rybičky, žraloci, přepravní balíky. Každý si zkusil svoje maximum a výdrž! Na závěr naší účasti v krajském městě, jsme poctili  svoji návštěvou jednu nejmenovanou restauraci, spořádali 17 malinovek, 6 kusů pizz a dvoje hranolky. Posilnění jsme se vydali zdolat točitou skluzavku v nákupním středisku, splnili některým dětem sen o jezdících schodech a již mazali na naši žlutou kamarádku. Poslední peníze jsme roztočili u paní v obchůdku na nádraží, které musíme poděkovat, že ji oči našich dětí obměkčily natolik, že některým odpustila korunu, tu dvě a někomu by to snad dala zadarmo, nebýt našeho zásahu. Cesta zpět byla pro mnohé již třešničkou na dortu….Holky si udělaly podle svých slov „pohodlíčko“, kluci závodili v tom, kdo sní nejvíc éček dohromady a my vedoucí si mohli odychnout, že spočítané nohy, vydělené dvěma, seděli s počtem hlav, které nám rodiče předávali dopoledne do opatrování. …. dobrou noc děti…..a zase někdy na dalším výletě!!!

Komentáře jsou uzavřeny.